Brbláme, nadáváme, vidíme mnoho zlého... Společnost je rozdělená, vypadá to beznadějně, ... ALE - jde to změnit!Jak? No jako vždycky. Pokud chci změnu, musím změnit svoje chování, sebe. Žijeme ve vícegeneračním rodinném domě, každá generace má svoje představy o tom, co je správné, o tom, jak by měl svět vypadat. Pokud chceme sdílet společný prostor, musíme respektovat pravidla. A pak je to respekt k tomu, že každý má svoje dobré i špatné stránky a každý má občas špatný den a proto je potřeba tolerovat i občasné vybočení z pravidel.
Náš děda byl vždy velký ředitel a chtěl, aby se celá rodina řídila podle toho, co on řekne, protože ví nejlíp, co je správné. Byly kvůli tomu velké hádky, nemluvení... A pak časem, i děda pochopil, že pokud nechce z domu všechny vyštvat a zůstat sám, musí ostatní respektovat. Jak se nám to povedlo? Při každém excesu zachovat klid, neřešit problémy s vyhrocenými emocemi, a hlavně, oddělovat důležité od prkotin. Nakonec člověk zjistí, že většina konfliktů je kvůli blbostem. Dnes je nás doma 11 ve 4 generacích a všichni dospělí (nepočítám batolata a puberťačku) si váží toho, že dokážeme žít spolu v široké rodině a dokážeme si vzájemně pomáhat.
Proč o tom píšu? Protože rodina je základ státu a jak vypadá stát - je rozdělený. Rodiny už nežijí spolu, společnost se atomizuje na jednotlivce, o staré se mladší generace zajímají jen do té míry, že jim seženou místo v pečovatelském domě. Staří zase odmítají mluvit s mladými, protože mají pocit, že mladí je zklamali. Rozdělená společnost se spojí až poté, co se zase spojí rodiny. Nebude to ničím jiným, než nalezením úcty k druhým, návratem tolerance a uměním vyslechnout i názor jiných. Už se nevyprávějí příběhy, které rodiny spojují (ale dědo, tos už říkal mimionkrát).
V tom mám velkou naději, protože navazovat a zlepšovat rodinné vztahy může každý z nás. Začít u sebe a nepolevit, i když narovnání vztahů trvá dlouho. Rodina je to nejdůležitější, co máme. Politici nám v tom hážou klacky pod nohy (neexistující vize důchodové politiky, špatný systém podpory rodin s dětmi a podpory rodin jako celku). Dříve to bylo tak, že když měl některý člen rodiny problém, pomohla širší rodina. Nyní se o pomoc hlásíme u státu. To je špatně. Vraťme se zpět do náručí vícegeneračních rodin a velká část sociálních problémů se zmenší. Nečekejme na pomoc státu, sami se snažme udržovat širokou rodinu aktivní a spolu.